Published On: Ne, Říj 29th, 2017

ZÁSADY PRO SEBEOBRANU

Share This
Tags

Útok může být zahájen jako střetný boj nebo jako přepad. Přepad je buď ze zálohy (útočníka nemáme pod zrakovou kontrolou – jde o zákeřné přepady, které slouží především k odstranění např. strážných, získání rukojmí, únosům osob, fyzickým likvidacím osob apod.), nebo situační (útočníka máme pod zrakovou kontrolou a nehodnotíme situaci jako bojovou, ale ona v bojovou přeroste – útoky vedené např. při manželských názorových neshodách, v restauracích, na pracovištích apod.).

PRAVIDLO Č. 1

„Vyhýbej se svému nepříteli. Pokud se mu nemůžeš vyhnout, chovej se tak, aby se on vyhnul příště tobě“.
Tato zásada dokládá jistou regulaci vlastního životního stylu. Nevystavovat se nebezpečím a raději se jim vyhýbat. Příkladně ten, kdo často žije „nočním životem“, vrací se sám bez doprovodu domů, musí kalkulovat s vyšším stupněm vzniku nebezpečí (faktory provokující napadení) než ten, kdo „noční život“ nepreferuje.

PRAVIDLO Č. 2

„Každá akce je rychlejší než reakce“.
Útočná akce útočníka bude vždy rychlejší nežli obranná reakce. Při své obraně jednáme vždy se zpožděním. Navíc je třeba si uvědomit, že útočník je vždy ve výhodě (útok zahajuje a volí místo, zbraně, směr, rytmus atd.). Rozhoduje se na čistě iracionálním, sobeckém způsobu myšlení a není ovlivněn jakýmikoli skrupulemi (nezajímají jej právní důsledky, etické normy, společenské zvyklosti apod.).

PRAVIDLO Č. 3

„Nikdy nechoď do předem prohraného boje“.
Tato zásada je vázána na aktuální zvažování rizika k poměru vlastních hodnot (ztrát, pokud se vzdám a budu plnit příkazy útočníka). Jako příklad lze uvést osamělého chodce ve večerních hodinách obstoupeného početní převahou, např. třemi muži, žádajícími peníze. Tato situace nabízí v podstatě tři typy řešení:
A) Odpoutat se od nich útěkem. V případě, že to není možné:
B) Bojovat s nimi a svou osobní integritu i hotovost uhájit (vysoké riziko – boj vabank provokující i možnost použití zbraní pro zdůraznění jejich požadavků).
C) Hotovost jim odevzdat a nastalou situaci zbytečně emočně nevyhrocovat.
Třetí možnost považuji za správnou. Je lépe být ochuzen o hotovost, než být zraněn či dokonce zabit.
Pro takové případy doporučuji nosit u sebe zvláštní peněženku, ve které bude uložena menší hotovost. V obdobné krizové situaci ji pak třeba odevzdat útočníkovi. Je prokázáno, že se útočník raději spokojí s málem než vůbec s ničím.

PRAVIDLO Č. 4

„Přílišná důvěra v korektnost a slušnost druhého, zvláště pak neznámého, je velmi nebezpečná“.
Je velmi nebezpečné se domnívat, že když já jsem slušný, protistrana je stejně slušná jako já. Kriminalistická a soudní praxe již mnohokrát ukázala, že mnozí vrazi či sadističtí a brutální devianti vykazovali na první pohled (tzv. „haló efekt“) velmi slušný dojem (např. masový vrah žen Bandy v USA byl velmi sympatický a inteligentní mladý muž, kterému byla prorokována skvělá budoucnost). Důvěra ve slušnost v dnešní době, projevovaná především seniory, s neschopností neznámou osobu odmítnout a nevpouštět ji do bytu (domu), bývá obvykle doprovázena trpkou zkušeností z okradení. Bezstarostnost a důvěřivost se v těchto případech rovná neostražitosti a nesoustředěnosti.

PRAVIDLO Č. 5

„Pokud jsi nucen bojovat, bojuj nečestně“.
Proč? Protože pouze takový boj má smysl, který vede k jedinému cíli a tím je vítězství. Vedení boje bez vítězného konce nemá v podstatě praktický význam. Střety nejsou sportovním bojem gentlemanů v duchu fair play. Útočník nás napadá z nečestných důvodů, a proto je třeba využít všech (rovněž nečestných) bojových technik, triků a grifů, abychom průběh střetu zkrátili na minimum a střet dovedli ke zdárnému konci. Jak toho dosáhnout? Např. atakováním vitálních (citlivých a velmi bolestivých míst) útočníkova těla údery, kopy, stisky prstů apod. Útočník si tedy nezasluhuje z naší strany vedení čestného boje (ve smyslu fair play).

PRAVIDLO Č. 6

„Důvěřuj svému instinktu a intuici, jednej a konej v souladu s nimi“.
Tento způsob náhlého duševního vidění a cítění nastupuje téměř vždy, v předtuše hrozby vzniku reálně nebezpečných situací. Jde o takové stavy, které jsou tzv. na hranici „normálu“, pro běžný život výjimečné až extrémní. Např. žena s poškozeným motorovým vozidlem a náhodně přítomným mužem, který viděl pachatele poškození, se ocitla sama. Muž poškozené vozidlo do jejího příchodu ohlídal a ona se z vděčnosti nabídla, že jej sveze. Muž si chtěl přesednout za ní (předstíral v pozici vedle řidiče nevolnost). Po zastavení si žena uvědomila svou situaci (sama s mužem v autě, jeho pozice za ní, méně frekventované místo), tak mu ujela. Na policii byl otevřen jeho kufřík, ve kterém byla nalezena kukla, škrtící struna a sekáček na maso. Včasným zareagováním na „nepříjemný pocit“ v dané situaci si pravděpodobně tato žena zachránila život.

PRAVIDLO Č. 7

„Jednou z největších bariér pro vedení střetu (sebeobranného konání) je vlastní korektnost a tzv. slušné vychování“.  Většina osob není ochotna produkovat násilí jakéhokoli druhu. Jsou tzv. slušně vychovaní a neřeší nastalé spory okamžitě fyzickým násilím. Problém nastává v případě, kdy jsou oni, slušně vychovaní, napadeni útočníkem či útočníky. V tento moment jsou vmanipulováni do střetu a přímo donuceni se fyzicky bránit. Oni, kteří se nikdy „neprali“ a ani to ve svém věku nedovedou. V kontextu s tím se projevují jisté zábrany (ohledy) na útočníka i s hlediska chápání možností určených zákonem. Mnohdy jsou přesvědčeni, že i když se ubrání, ale útočníkovi způsobí újmu na zdraví, bude jejich jednání posuzováno orgány činnými v trestním řízení jako jednání protiprávní a budou ještě za to odsouzeni.

PRAVIDLO Č. 8

„Na překvapivou situaci reaguj překvapivě“.
Tato zásada je mnohokrát ověřená praxí. Problém však spočívá v tom, že při překvapivém způsobu napadení (např. útoku vedeném ze zálohy, kdy útočníka nemáme pod zrakovou kontrolou), je téměř vždy vyvolána tzv. úleková reakce, která může trvat až příliš dlouho (několik sekund) a v souvislosti s tím i neschopnost nabýt opět vlastní psychickou stabilitu. Pokud se to však podaří, pak je možné tuto zásadu plně využít ve svůj prospěch. Tedy útočníka, který nás útokem překvapil, překvapíme vlastní akcí. Příkladů je celá řada: např. útočník přepadl starší prodavačku v trafice, dokonce se zbraní v ruce a s pohrůžkou, že pokud mu nevydá peníze, bude střílet. Paní se neohroženě postavila na odpor a za silného křiku a nadávek začala útočníka bít vším, co jí přišlo do ruky. Útočník byl tak překvapen (s její obranou nepočítal), že se dal na útěk. Další případ: žena napadená v parku útočníkem (sexuální motiv), se útočníkovi sama nabídla. Útočníka to natolik překvapilo, že po sdělení ženou, že má venerickou chorobu, ji s nadávkami opustil a k žádnému násilí nedošlo.

PRAVIDLO Č. 9

„Zásada kontroly a sebekontroly (časového rozpočtu a nutných informací)“.
Tato zásada v podstatě znamená poskytnout informace svým nejbližším o vlastní činnosti. Znamená to tedy před odchodem, např. z domova, sdělit (odpovědi na možné otázky): kam jdu, kudy jdu, s kým jdu, kde budu a kdy se vrátím. Zvláště důležité je udání časů a jejich skutečné dodržení. V případě nemožnosti limitovaný čas dodržet, telefonicky oznámit, kdy se vrátím a kde se nacházím. Tato zásada by měla zabránit delšímu průběhu nepříjemných a krizových událostí, kdy např. rodiče o vlastním dítěti nic nevědí (pouze to, že šel syn nebo dcera na diskotéku, ven, do kina apod.) a následně je nutno alarmovat policii, aby jim pomohla dítě nalézt. Totéž platí např. i o seniorech, kteří neudají svým přátelům základní informace o svém pohybu a čase (návštěvách apod.).

Zdroj: bkb.cz

- Freelancer webdesigner Občanská aktivistka, koordinátorka Novinářka vyjadřující se k aktuálnímu dění, problémům u nás i ve světě. Najdete zde její články, zamyšlení a komentáře

Comments

comments